Co způsobuje klimatické změny?
PŘÍČINY
Klima na Zemi se v průběhu času měnilo. Střídala se dlouhá období oteplování a ochlazování.
ZODPOVĚDNOST NESEME MY
Za těmito změnami stály přirozené příčiny, například změny sklonu rotační osy Země, sluneční aktivity nebo oceánských proudů. Změny, které pozorujeme dnes, jsou však jiné – jsme za ně zodpovědní my, lidé! Tím, že do atmosféry uvolňujeme více plynů zachycujících teplo, stoupá teplota na Zemi, a to mimořádně rychle.
Vědecký pohled
Když sluneční paprsky dopadnou na zemský povrch, část jejich energie se absorbuje, což zahřívá pevniny a oceány. Zbytek energie se odrazí zpět do vesmíru, ale část se zachytí v atmosféře a zahřívá Zemi. Tomu se říká „skleníkový efekt“, protože atmosféra působí jako sklo ve skleníku – způsobuje zahřívání.
Ke skleníkovému efektu dochází proto, že atmosféra Země obsahuje plyny, jako je vodní pára, oxid uhličitý, metan a oxid dusný (skleníkové plyny). Za normální situace udržuje skleníkový efekt na naší planetě příjemnou teplotu.
Nicméně lidská aktivita zvyšuje množství skleníkových plynů v atmosféře, což skleníkový efekt zesiluje a tím se zvyšuje teplota na Zemi.
Klimatické změny jsou způsobené zvyšováním teploty Země (globálním oteplováním), za kterým stojí nárůst podílu skleníkových plynů v atmosféře oproti přirozenému stavu.
Příčinou tohoto nárůstu je především spalování fosilních paliv při výrobě energie, ale i další lidské činnosti, jako kácení deštných pralesů, zemědělství, chov hospodářských zvířat a chemická výroba.
Počasí a klima jsou dvě různé věci, které spolu souvisí. Počasím označujeme momentální atmosférické podmínky na konkrétním místě – jeden den může být například zamračeno s deštěm a druhý den slunečno.
Klimatem se myslí průměrný, relativně dlouhodobý stav atmosférických podmínek na určitém místě (např. v horizontu 30 let). Třeba pouště mají horké a suché klima, zatímco arktické a antarktické oblasti jsou chladné a suché.
Globální oteplování a klimatické změny
Globální oteplování vyjadřuje současný nárůst teploty na Zemi. Je to jen jeden prvek klimatických změn. Klimatickými změnami se rozumí spousta různých dopadů globálního oteplování na klimatický systém Země.
Patří mezi ně rostoucí hladiny moří, tání ledovců, změny srážkových modelů, vyšší frekvence extrémního počasí (například bleskové povodně a vlny veder), změny délky ročních období a změny objemu úrody.
Oteplování
V roce 2019 byla Země asi o 1,5 °C teplejší než na konci 19. století – a průměrná globální teplota se v příštím století ještě zvýší. Může se zdát, že 1,5 °C není moc, jenže:
K nejintenzivnějšímu oteplování došlo v posledních několika desetiletích, takže teplota stoupá stále rychleji.
Pamatujte, že se jedná o průměrný nárůst: některá místa se výrazně oteplila, jiná jsou chladnější. Například v Arktidě došlo za posledních 60 let k výraznému nárůstu teploty a v létě 2040 by mohl arktický led zcela zmizet. Evropa se otepluje rychleji než jiné části světa.
Podle některých studií byla teplota Země během poslední doby ledové pouze o 4 °C nižší než na konci 19. století.
Zeptejte se vědce
Uhlíková stopa
Uhlíková stopa zachycuje náš vliv na planetu, pokud jde o množství skleníkových plynů, které každý den vyprodukujeme. Zahrnuje například to, kolik paliva a energie spotřebujeme při výrobě věcí, které používáme.
V části Je to na vás je několik tipů, jak uhlíkovou stopu zmenšit.
Neustálý kolobĚh uhlíku
Uhlík je všude a ve všech živých věcech – včetně tebe! Není ale statický.
Neustále koluje mezi jednotlivými částmi planety a mění přitom svou formu. Například ve vzduchu se uhlík vyskytuje hlavně jako plyn (oxid uhličitý neboli CO2), který absorbují rostliny, včetně stromů a mořských řas.
Suchozemští tvorové, včetně nás, uhlík přijímají konzumací rostlin a vracejí ho do koloběhu dýcháním. Když rostliny a zvířata umřou, jejich zbytky se rozloží a uhlík z nich se vstřebá zpět.
Koloběh uhlíku udržoval jeho víceméně stabilní podíl v atmosféře po tisíce let.
Tuto křehkou rovnováhu však narušují lidské činnosti, při kterých se CO2 uvolňuje vyšším tempem, než jakým ho dokáže příroda vstřebávat. Nebo činnosti, které redukují přirozená úložiště uhlíku, například odlesňování tropických deštných pralesů.
Tím se zvyšuje podíl CO2 v atmosféře. A protože CO2 je skleníkový plyn, zvyšuje se teplota na Zemi.
JE ZA KLIMATICKÉ ZMĚNY ZODPOVĚDNÁ OZONOVÁ DÍRA?
Ne!
Ozon je velmi užitečný plyn vysoko v zemské atmosféře, který pohlcuje škodlivé ultrafialové sluneční záření.
Když vědci zjistili, že uměle vyrobené plyny používané v ledničkách a aerosolech způsobují díru v ozonové vrstvě, začalo mezinárodní společenství jednat o jejich postupném zákazu. Vznikl takzvaný Montrealský protokol, což je dohoda o postupném omezení těchto nebezpečných látek známých jako chlor-fluorované uhlovodíky (CFC).
Toto úsilí bylo tak úspěšné, že by se ozonová vrstva měla do poloviny 21. století obnovit. Mezi přední ochránce ozonové vrstvy patří EU. Přestože ozonová díra sama o sobě nezpůsobila globální oteplování, omezení uplatňovaná na látky, které ji poškozují, pomáhají předcházet klimatickým změnám, protože tyto chemické látky jsou také skleníkovými plyny.
Bohužel CFC – a látky, které přišly po nich – byly nakonec nahrazeny fluorovanými plyny známými jako F-plyny. Ty sice nemají na ozonovou vrstvu žádný vliv, ale jde o silné skleníkové plyny. Svět se tak rozhodl opět zakročit – všech 198 zemí, které podepsaly Montrealský protokol, souhlasilo s tím, aby se výroba a používání těchto škodlivých plynů omezily. EU je v současnosti světovým lídrem v jejich omezování a hledání alternativ. Jejím cílem je, aby byly emise F-plynů do roku 2030 o dvě třetiny nižší než v roce 2014. V roce 2022 předložila Evropská komise návrh na zvýšení cílů právního předpisu o F-plynech, který pomůže EU dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality.
Fosilní paliva
Fosilní paliva, například uhlí, jsou pozůstatky starověkých rostlin a živočichů pohřbených po miliony let hluboko v zemi, kde se proměnily v látky, které lze použít jako palivo.
Příčiny klimatických změn už chápete. Ale jaké jsou jejich dopady?